Hasičský auto ze Štutgartu.
Věděl jsem, že obytňák chci. Ta představa svobody, že se jedno ráno probudím s výhledem na hory a další den na moře pro mě byla vždy šíleně lákavá. Neustále jsem procházel bazary a vyhlížel vhodná ale hlavně finančně dostupná auta. Měla to být skříň, ideálně s podvozkem 4×4, ale to bylo nad moje možnosti. Prapůvod inspirace pro mě byli technaři. Moc se s tím nemazali. Koupili starou skříňovou dodávku, hodili do ní stůl, židle, matraci, starý kanape, pár kanistrů a už jeli. Jejich cílem byly párty. V základu vycházeli ze stejný touhy, nebýt vázaní k místu a zažít svět. Ti zručnější si dokázali v dodávkách stavět opravdu důvtipná obydlí. Udělal jsem to stejně jako oni. Když jsem na mobile.de narazil na bývalý pojízdný sklad hasičů ze Štutgartu s uzávěrkou zadního diferáku za 100 000,- bylo jasno. Když jsme auto s kamarádem Šimpym přivezli do Prahy, byl jsem najednou trochu nejistý jak to uchopit. Ptal jsem se všude kolem a všude kolem jsem auto ukazoval. Najednou vyvstaly nečekaný problémy s přihlášením, STK atd. Trochu jsem doufal, že narazím na někoho, kdo si podobným procesem prošel a alespoň mě nasměruje. Vlastně se to nakonec stalo, jen to trvalo dalších patnáct let a impulsem pro něj byl právě tento můj první krok.
David
David Císař, je chlapík, kterej léta pracoval jako marketingový ředitel v NIKE. Potkali jsme se v době, kdy jsem kradl policajtům čepice a virální video který točili kámoši vyhrálo na stránkách NIKE první cenu. Od tý doby se s Davidem vídáme. Při jednom takovym setkání jsem mu ukázal fotku hasišskýho auta s tím, že pojedu kolem světa. David zakoulel očima, řekl, že to chce taky. Za pár dní jsem mu poslal odkaz na mobile.de, kde jsem našel 4×4 přenosovej vůz LIAZ Československý televize, kterej trčel někde v křoví na Slovensku. Za pár dní mi přišla fotka, jak stojí na LIAZce pod Tatrama. V tenhle moment by to mohlo vypadat, že se naše cesty a příběhy rozcházejí, ale věřte, že to bylo naopak. To si David za mě musel projít strastiplnou a drahou cestu plnou chyb a omylů, při stavbě obytňáku na podvozku starýho přenosáku.
Liazka je Liána.
David je produkční, manager, majitel eventový společnosti. Je zvyklý projekty nejen dotahovat, ale i na nich vydělat. Tenhle praktickej pohled na život mi dost chybí. Já to doháním tím, že jsem běžec dlouhých tratí a projekty umím dělat i přes finanční nepřízeň. Z hasičskýho auťáku jsem si prozatím udělal sklad před barákem a čekal na finanční impuls. Naopak David na nic nečekal a pustil se hned do velký přestavby Liazky. Po dvou letech se původní investice 100 000,- do přenosáku vyšplhala na 3 000 000,- za kompletní přestavbu. Považoval jsem ho za naprostýho šílence. Zdaleka jsem si ale neuvědomoval, že tato jeho investice, mě ušetřila spoustu peněz a stresu. Na konci této rekonstrukce byla sice parádně předělaná Liazka, ale taky Davidovo poznání, že to jde dělat mnohem líp. Jeho rozhodnutí bylo zásadní. Liazku po pár letech cestování se ztrátou prodat a začít stavět auťák sakumprásk od základu. V jeho případě včetně úplný repase podvozku a kabiny.
Mezi tím jsem se už rozhoupal i já a přibližně po sedmi letech, jsem IVECO propůjčil Paralelní Polis, a přestavěli jsme ho na bitcoinovou, pojízdnou kavárnu, která v první vlně Covidové pandemie udělala zdravotníkům zdarma 50 000 šálků výběrové kávy. Pro mě dvojí úleva, že auto netrčí na parkovišti bez využití a druhá úleva, že auťák našel poměrně smysluplný využití. Co s ním bude dál aktuálně řešim, ale pravděpodobně zůstane kavárnou, jen pod jinou značkou, protože utrácet bitcoiny za kafe na festivalech není úplně strategickej model ani pro neziskovku.
